..........................................Novinky! - Pět sester v Paříži ..................................

Pět sester v Paříži - 2.díl ,,Výslech"

20. prosince 2008 v 16:28 | France girl |  ► Pět sester v Paříži ◄

Zkrátka : Vypráví Linda =D :

Zoufalý křik o pomoc se nesl skalami a já si zakrývala obličej dlaněmi. Slyšela jsem ruské hlasy, křik mojí sestry, také pokřiky jejího "kluka" který se jí snažil pomoci, ovšem byl příliš daleko...
taky jsem slyšela pád kamení do vody, pod nohama jsem cítila jen velmi málo pevné skály. Rychle jsem se vrátila do mírné jeskyně. Poté jsem slyšela křik ptáků a tlukot vlastního srdce. Zkryla jsem se za kamenem... odkryla si ruce a heděla na týrání vlastní sestry... bylo to jako v kině a já si tak připadala, ale poněkud moc živý horor někomu nemusí dělat dobře, stejně jako mne...
brečela jsem a křičela zároveň.

Více Celý článek



Najednou mi ujely nohy a já se chytila nejbližšího porostu... zpod nohou jsem viděla, jak se sype spoustu písku a kamínky a kameny... rusové si toho ani nevšimli, byli zaneprázdněni týráním toho kluka. Najednou něco mírně křuplo a já pocítila krutou bolest, vody nebyla nikterak teplá; ledová jako led!

Vynořila jsem se a zalapala po dechu. Teplý vzduch mi vrátil život, ačkoli jsem se cítila jako opilá.
Prostě jsem věděla, co mám udělat, ale udělat jsem to nechtěla, avšak přitom jsem to prostě šla udělat. Brodila jsem se vodou, ale mokré oblečení mne táhlo ke dnu. Došla jsem k tělu, kolem něj byla voda světle červená, obličej byl bledý a vlasy kolem něj byly rozevláté do vějíře. Vzala jsem Rachel pod pažemi a zkusila vytáhnout. Zatímco na břehu probíhal boj na život a na smrt, já tu držela bezvládné tělo a hleděla směrem k břehu. Popotáhla jsem Rachel aspoň o pár metrů dál... tam, kde se skála stáčela do jeskyně. Zalezla jsem i s Rachel do vymleté skály a z rohu se dívala na souboj. Už jen pohled bolel na rány nožem.


Asi půl hodiny to bylo, co jsem se strachovala o úplnou blbost:,,Kam chodí ségra? S kým? Proč to mámě neřekla?"
A teď jsem tu seděla a před sebou válku života a smrti...

Po hodině...


Ten kluk seděl na zemi a roztrhaná košile mu vlála na všechny strany. Jeho krásné oči byly podlité krví, na jeho půvabném obličeji bylo spoustu šrámů a oděrek. Rachel byla při vědomí a její světlounce modrý top visel na ramínkách už jen tak tak... prostě její vlasy byly kolem obličeje jako splihlé větévky vrby. Z pravé ruky jí tekla krev a její chodidla byla plná šrámů a pupínků.
Byla zabalená do tlusté deky a krásný oranžový západ sunce se proměnil v tmavě modrý a místy černý nekonečný prostor hvězd. Kolem v písku kapky krve po souboji. Nad námi stál policista asi kolem třiceti let a neustále dokola se nás ptal: ,,Jak se cítíte?" nebo taky "Co se tady stalo, řekněte nám prosím veškeré podrobnosti."

Dívala jsem se na policistu jako na horu; s naprostým nazájmem a s lhostejností.

Policista: ,,Co se tady stalo? Řeknete mi to tedy? Prosím..."
Rachel: ,,No... Ehm... já... víte... ono... ono to bylo takto: byla jsem tady s Johnem, no... a pak sem přišli ti chlapi... napadli mě a John se je pokoušel zarazit..."
Policista: ,,Ano, ano, ano, prosím, pokračujte."
Rachel: ,,Ale... nepodařilo se mu to... protože... protože... jsme byli moc daleko. jeden chlap ho totiž dovlekl na břeh, kde ho donutil se s ním prát... mezitím... mezitím šli ti rusové po mě."
Kluk: ,,Ano, přesně... přesně tak!"
Já: ,,Jo, tak... tak nějak to bylo. A ještě jsem se chtěla zeptat..."
Rachel: ,,Ty mlč! Proč jsi mě špehovala, němělas za mnou vůbec co lézt!"
Policista: ,, Uklidněte se a kdyby jste si vzpoměli ještě na něco tak volejte sem..." (ukázal nám číslo) "...a pak ještě... musím kontaktovat rodiče."

A to byla pravda...

•••POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ•••
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama