..........................................Novinky! - Pět sester v Paříži ..................................

Pět sester v Paříži ••• 1.díl ,,Špehování se vyplácí "

13. prosince 2008 v 11:51 | France girl |  ► Pět sester v Paříži ◄
Chci vás jenom upozornit: Ve Francozských riviérách žádnej "obtěžovací chlap" není, ani tam nežije žádná tato rodinka: =D

Vypráví Linda:

Rachel: Ahoj mami, tak já jdu!
Máma: Kampak, kampak, to se nesvěříš vlastní mámě?
Rachel: Máme mít do školy referát o... o... ehm... o...
Linda (já): O... ehm - ehm o... HAHA!
Rachel: Sklapni!
Já: ChaCha!
Máma: HOLKY! NECHTE SE!
Rachel: Já? Vždyť já jí nic nedělám!

Ale jistě, že se do toho musí vmíchat "naše osmnáctka" Annie:

Annie: Lindi, mami, KLID! Rachel je dost velká, takže se o sebe postará sama!
Rachel: Díky Ann!

Neboj
mami! Budu v pohodě! Žádný moře!
Máma: No, to bych řekla!
Já: Ale... kdo dneska hlídá maroda? (Jessie Claire je nemocná)

Rachel a Annie společně: TY!
Já: Aha... (sklesle)
Rachel: Tak já jdu, ahojky!

V tak dobré náladě jsem Rachel ještě neviděla, je pravda, že mámin strach z pláží a moře je hrozný... když psali, že viděli, jak znásilnil na pláži už tři holky, kolem sedmnácti let! (Ne že by byla Rachel bůhvíjak hezká... ale přece!) Nakonec jsem Annie donutila hlídat Jessie, takže JÁ
jsem byla volná! Jdu sledovat Rachel, ovšem předtím, jsem přišla s tím, že se jdu projít a máma nemohla dopustit, abych si po sto-padesáté-třetí vyslechla kázání zvané: "Žádná pláž!"
Vydala jsem se na cestu! Hurá za Rachel Caren!




Pusťte si písničku, s tou to bude ono!



Šla jsem po kostrbaté cestičce, přímo k pláži. Před mou maličkostí poskakovala moje patnáctiletá sestra Rachel, obyčejně má povoleno být venku pouze do půl sedmé... minule přišla o půl hodiny později a doma bylo velké pozdvižení! Proč? To se dozvím právě teď! Už jsem slyšela kruté vlny moře a vlasy mi cuchal jemný vánek. Rachel stále šla sebejistě a rychle, místy i běžela... přitom si stále prozpěvovala nějakou písničku. Její "šortky" s krátkým topem vypadaly poměrně směšně, s porovnáním městských uliček, kterými jsme zatím prošly.

Asi po deseti minutách cesty jsem společně s mou sestrou došla na místo poseté tunami písku, tuny písku, sem tam lehátko a směrem na jih stála "volná restaurace" až na to, že kuchyň tvořil
malý stánek na mezipatře, poté tam byly u každého stolu slunečníky a asi tři židle.
Všechno tohle byla =pláž=... vidět to tak máma... radši ani nepomyslet! =D Kolem pláže byly málé skalky a kameny, ale teď to hlavní!

Na přímém břehu moře stál velmi pohledný kluk, bylo mu asi kolem šestnácti. Černé vlasy, pročechrané větrem, krásné bohaté šedozelené oči... a úsměv na rtech. Měl na sobě "třičtvrťáky"
tmavě zelené barvy a bílou potrhanou košili. Byla jsem do něj tak zahleděná, že jsem málem zapoměla, proč že tu jsem... náhle jsem si uvědomila, že si mě může všimnout, avšak jsem o tom velmi silně pochybovala... protože měl oči pouze pro moji sestru, která se k němu s úsměvem ve tváři rozběhla, takže ztratila obě žabky (pro IQ TYKVE, jako boty =D ) když byla u něj, vyskočila a padla mu přímo do náruče, ten se sní zatočil a pak se vzájemně dívali jeden druhému do očí, pak se něčemu pochichtávali a já jsem jen znuděně seděla na kameni za stánkem a hleděla na západ slunce za nimi. Podívala jsem se na hodinky které mi ukazovaly půl šesté. Zatímco Rachel a ten kluk skákali a cákali na sebe ve vodě, jsem já seděla na skalce a nudila se.
Ale pak mne napadlo, že Rachel porušila zákaz, umínila jsem si, že to zkrátka řeknu mámě, ale pak mi něco říkalo, že to mám nechat plavat. Nebo bych to mohla říct Rachel a slíbit jí, že to nikomu neřeknu, když mi něco slíbí... třeba čokoládu, to je jedno!

Najednou jsem uviděla tři muže, byli oděni jako nějací šarlatáni, v ruce měli všichni tři nůž, vydali se za mojí sestrou, která hystericky vykřikla a snažila se zajít do větší hloubky, něco na sebe pokřikovali rusky, tan kluk co objímal moji sestru se proti nim vrhl, ale byli moc daleko. Rachel lezla na skálu, ale mokré oblečení ji táhlo dolů... bylo to jako v hrozném divadle, věděla jsem, že ten kluk nemá šanci dostat se k rusům včas. Náhle Rachel uklouzla noha a asi z dvou metrů se zřítila do vody, která jí sahala až po hrudník. Pak začala křičet o pomoc, to už však u ní byl jeden z těch chlapů a sekl!

Já: Áááááá!
Kluk: Nechte ji být, nebo... kuck, kuck, kuck! (Spláchla ho vlna)

Já jsem byla nahoře, nahoře jedné skalky, v bezpečí.
Narozdíl od jiných lidí.

••••••••••••••••••POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ••••••••••••••••••
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Papaya Papaya | Web | 13. prosince 2008 v 13:18 | Reagovat

máš hezký blog!!!!:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama